Region

Bezděz

Jeden z nejvýznamějších gotických hradů v Čechách postaven Přemyslem Otakarem II. v letech 1264-78. Roku 1279 zde byl vězněn kralevic Václav II. se svou matkou Kunhutou. V roce 1350 byl vydán Karlem IV. zákaz oddělení hradu od královských držav, ale to porušil už jeho syn Václav IV. Po bitvě na Bílé Hoře byl hrad v majetku Albrechta z Valdštejna, který jej přebudoval na klášter, pak obsazen Švédy a od roku 1662 až do zrušení kláštera Josefem II. zde žilo několik mnichů. Z expozice např.: Čertova a Velká věž, hradní palác s raně gotickou kaplí, budova purkrabství, na přístupové cestě zbytky kapliček barokní křížové cesty, aj.

Královský hrad Bezděz patří bezesporu mezi naše nejznámější a nejoblíbenější hrady. Charakteristická silueta hradu se dvěma věžemi na vyšší ze dvou znělcových homolí (604 a 577 m. n.m.), které výrazně převyšují okolní krajinu, tvoří nezapomenutelnou dominantu regionu.

Hrad se především pro svou nesnadnou dostupnost vyhnul v pozdějších staletích osudu, jenž stihl mnohé jiné hrady, které byly užívány i v době renesance a baroka. Pro většinu návštěvníků představuje klasický středověký hrad, neboť se bez větších přestaveb zachoval ve své původní gotické podobě až do dnešních dnů. Jako mohutná královská hradní výspa na okraji pomezního hvozdu byl Bezděz považován za symbol české státnosti. V novější naší historii je pak neoddělitelně spjat s vrcholy literární, výtvarné i hudební kultury, ale i s politickými a sociálními snahami za rakousko-uherského období. Bylo proto jen akceptováním obecného povědomí, jestliže byl Bezděz státem prohlášen za národní kulturní památku.

Hrad Bezděz se stal ve 13. století nástupcem staršího správního střediska v obci Bezdězu. Bezdězská, država českých knížat a později králů byla pozůstatkem panovníkům patřícího pomezního hvozdu, jenž obepínal jako přirozená hradba celé české knížectví. Hmotné i písemné zprávy o jeho osídlení jsou až do konce doby knížecí skoupé, takže převážně pouze místní jména dokládají, že nešlo o končiny liduprázdné. Jednou z předkolonizačních osad byla i ves Bezděz, nazvaná po jakémsi Bezdědovi, jehož jméno uchovávají i nedaleké Bezdědice.

Pozůstatkem knížecího dvorce, z něhož od 12. století villicus čili vladař spravoval bezdězskou državu, je kostel sv. Jiljí, původně románský tribunový kostel, jenž býval patrovou chodbou spojen s obydlím knížecího úředníka. Přes barokní úpravy v letech 1764 - 1769 zachoval se kostel ve své hmotě v románské podobě, i s románskou apsidou, zdobenou obloučkovým vlysem a ozuby. Ke knížecímu dvorci u kostela sv. Jiljí v Bezdězu se také pravděpodobně vztahuje ne zcela jistá zmínka v listině knížete Bedřicha, datované roku 1185 „in Bozdiz“.

.....

Více informací o Bezdězu naleznete v průvodci po hradě.

Hrad Bezděz na portálu TuristickyAtlas.cz (historie hradu, otevírací doba a vstupné ...)

Máchovo jezero a Doksy

I když se od dob Karla Hynka Máchy mnohé změnilo, romantická zákoutí najdeme při březích jezera, které našeho velkého básníka inspirovalo k napsání básně Máj, dodnes. "Jezero" se ovšem do názvu této rozlehlé vodní plochy dostalo zjevně omylem - jde totiž o umělou nádrž, jejíž vody zadržuje sto třicet metrů dlouhá a téměř deset metrů vysoká hráz.

Máchovo jezero se původně jmenovalo Velký rybník. Vzniklo údajně už v roce 1272, v roce 1366 ho obnovil císař Karel VI. Původně bylo ještě větší, mělo rozlohu 350 hektarů. Později byla jeho plocha snížena na dnešní 284 hektary, i tak ale zůstává největším severočeským rybníkem.

Máchovo jezero slouží jako ochrana před záplavami, chovají se tu i ryby, především je to však mimořádně oblíbené rekreační místo. V létě tuto oblíbenou rekreační lokalitu navštíví až třicet tisíc návštěvníků denně. Při březích obklopených borovými lesy je několik velkých písečných pláží, řada hotelů, kempů a chatových osad. V letní sezóně je tu v provozu lodní doprava a celá řada vodních atrakcí včetně velkého tobogánu a bungee jumpingu. Uprostřed jezera vyčnívají dva ostrůvky - Myší zámek a Kachní ostrov, které jsou významnými ornitologickými rezervacemi. Na pískovcové skále Myšího zámku se dochovaly zbytky tvrze z 15. století.

Pokud vás vodní radovánky unaví, můžete se vydat na prohlídku okolí. Při jižním výběžku rybníka leží významné rekreační středisko, město Doksy. V roce 1264 je založil král Přemysl Otakar II. na ochranu zemských cest. Doksy si dochovaly středověký kolonizační půdorys se čtvercovým náměstím a pravidelnou sítí ulic, i když jeho původní podobu setřely v 18. a 19. stol. zhoubné požáry. Dnešní ráz města je převážně empírový. Z památek vyniká renesanční, barokně přestavěný zámek ze 16.-17. století s třípatrovou věží, obklopený parkem. Nad náměstím stojí barokní kostel sv. Bartoloměje a Nanebevzetí Panny Marie, střed náměstí zdobí mariánský sloup. V bývalém roubeném špitálu ze 17. století je umístěn Památník K. H. Máchy, pobočka českolipského muzea.

Pod hrází Máchova jezera a na přilehlé výšině leží další rekreační centrum Staré Splavy. U obce vybíhá nad jezero vyvýšenina zvaná Jarmilina skála, která nabízí pěkný výhled do okolí. Naproti ní, nad severním okrajem Starých Splavů se zvedá zalesněný vrch Sroubený či Šroubený s pískovcovými terasami Havraních skal, odkud je opět nádherný rozhled, a s nepatrnými pozůstatky středověkého hrádku. Dále k východu se tyčí čedičový kopec Borný (446 m.n.m.) s pískovcovými skalami. Za ním začíná rozsáhlá přírodní rezervace Břehyně–Pecopala, charakteristická roklemi a stržemi.

Kokořínsko

Chráněná krajinná oblast Kokořínsko se rozkládá na území celkem 265 km2 v okresech Mělník, Česká lípa a Litoměřice, zhruba v rozmezí 40 až 80 km severozápadně od Prahy.

Geologicky patří k České křídové pánvi a tvoří ji zejména druhohorní usazeniny, převážně hrubozrnné pískovce. Kokořínsko je tvořeno v podstatě hustou sítí jednotlivých údolí, z nichž nejdůležitější je údolí řeky Pšovky. Pro celou oblast jsou charakteristické zajímavé skalní útvary, tzv. skalní města, která se vyvinula postupným zvětráváním skalních plošin. Přibližně 60% území Kokořínska tvoří lesy. Dominantou Kokořínska je hrad Kokořín.

První písemná zmínka o obci Kokořín pochází z roku 1320, kdy tehdejší majitel dvoru a vsi Jindřich z Osměchova vyměnil obec s Hynkem Berkou z Dubé za Velešice. Berkové z Dubé vlastnili Kokořín přes sto let a vystavěli zde stejnojmenný hrad. Ten v polovině 16. století zpustl a až počátkem 20. století jej nechal opravit novošlechtic Václav Špaček, rytíř ze Starburgu. Hrad je v současné době zpřístupněn veřejnosti. Tvrz v obci přestavěná v 18. století na zámek slouží dnes jako rekreačně ubytovací kapacita. V současné době se Kokořín skládá ze šesti místních částí: Kokořína, Kokořínského dolu, Janovy Vsi, Březinky, Truskavny a Šemánovic. V celé obci žije trvale asi 400 osob, v turistické sezóně se počet několikanásobně zvyšuje. Kokořín leží v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, kde jsou ideální podmínky jak pro pěší turistiku, tak pro cykloturistiku nebo vyjížďky na koních. Je zde mnoho velmi dobře značených turistických stezek, po kterých se turisté dostanou k zajímavým skalním útvarům nebo k četným jeskyním.

Název Kokořín, podle kterého byla pojmenována obec a hrad Kokořín. Původem obce i hradu byla kokořínská tvrz, která byla vybudována někdy kolem poloviny 13.století, její tehdejší majitel není znám. Tvrz, ke které patřil i dvorec, se nacházela na území dnešní obce Kokořín. Nejstarší známá listinná zmínka o této tvrzi pochází z roku 1320 a uvádí se v ní, že majitelem kokořínského statku se stal Hynek Berka z Dubé, když jej získal o původního majitele Jindřicha z Osmějova. Jméno Kokořín je tady uvedeno jako "Kokorzin". S největší pravděpodobností to byl právě Hynek z Dubé, který dal někdy kolem roku 1325 necelé 2 km od zmiňované tvrzi postavit nový hrad, který se stal jeho hlavním sídlem. Hynek Berka z Dubé patřil k nejbohatším velmožům tehdejšího království a zastával rovněž dvorské úřady, do jeho majetku patřily i hrady Jestřebí, Houska, v zástavním držení měl hrad Bezděz, samozřejmě včetně rozsáhlých statků v okolí. Po jeho smrti Karel IV. vyplatil hrad Bezděz a založil pod ním v roce 1366 Velký rybník (dnešní Máchovo jezero).

Výrazné změny nastaly na Kokořínsku v době husitského hnutí. Berkové z Dubé byli jako ostatně většina šlechty na straně husitům nepřátelské, oblast Kokořínska sloužila husitským vojskům jako zásobovací základna jejich nájezdů do Lužice. Hrad Kokořín byl dobyt husitským hejtmanem Janem Řitkou z Bezdědic a stejně jako celá oblast Kokořínska byl tehdy velmi zpustošen. Berkům z Dubé po husitských válkách zbyl jen jejich statek v Dubé. Kokořín poté několikrát změnil majitele, hrad postupně pustnul a přibližně od poloviny 15. století byl opuštěn. K hradu Kokořín se váže řada pověstí o loupeživých rytířích, kteří tady údajně měli svoje sídlo a jejichž vůdcem byl pověstný Petrovský. Že se tyto legendy zakládají zčásti na pravdě dokládá nález 22 lidských koster objevených při rekonstrukci hradu na počátku 20. století. V 16. století se stali majiteli hradu (spolu s kokořínským statkem) Hrzánové z Harasova (odtud název Harasov v současné době vypuštěného rybníka a chátrajícího záměčku na začátku kokořínského údolí). Na počátku 17. vlastnil Kokořín krátce Rudolf II., posléze se dostal opět do rukou Berků z Dubé. Václav Berka z Dubé, nejvyšší sudí království Českého, se aktivně zúčastnil stavovského povstání, po bitvě na Bílé hoře byl nucen utéct ze země, jeho majetek byl zkonfiskován. Kokořín koupil za nepatrný peníz Albrecht z Valdštejna. Potom se majitelé kokořínského panství ještě mnohokrát vystřídali (jedním z majitelů byla i Terezie Windischgratzová, matka u nás v roce 1848 nechvalně proslulého generála Windischgratze), nakonec jej získal rod Černínů. Na počátku 19. století byl již hrad Kokořín zřícenina a pro jeho romantickou polohu a vzhled si ho oblíbil kromě jiných i Karel Hynek Mácha. Pro jeho román "Cikáni" jsou významné tzv. staráky, tj. komlex umělých jeskyní, pozůstatků někdejší tvrze, které se nacházejí pod nynějším zámeckým parkem
(zámku Kokořín, který zde vybudován v první polovině 18. století z popudu hraběnky O'Reillyové, a který se nachází ve stejnojmenné obci). Jedna z těchto jeskyní je pokládána za obydlí bláznivé Angelíny. Z tohoto období, tj. z konce 18. a z počátku 19. století se na Kokořínsku zachovalo i velké množství roubených i hrázděných lidových chalup, které díky štěstěně odolaly velkému množství požárů, které postupně zachvátily většinu vesnic Kokořínska. Dodnes zachovalé chalupy z tohoto období je možné vidět v Nosálově, Chudolazích, Kokořínském dole, Kravařích, Šemanovicích. K některým z těchto chalup přiléhají tzv. skalní byty, které byly v některých případech obývány až do nedávné minulosti (Kokořín čp. 44, 62).

Kokořín koupil v roce 1894 pražský podnikatel Václav Špaček, který zbohatl na poštovní přepravě a který také získal šlechtický titul. V roce 1895 se v Praze konala národopisná výstava a Spolek českých turistů dal svému pavilonu podobu zříceniny hradu Kokořín, což vzbudilo výrazný nárůst zájmu o Kokořínsko. Syn Václava Špačka Jan dal zříceninu hradu v letech 1911 - 1918 zrekonstruovat do nynější podoby, která není autentická s původním hradem (do původní podoby byla uvedena např. hlavní věž), což vyvolává mnohé diskuse, kterým dominuje názor, že lepší zachovalý (i když neautentický) hrad než autentická zřícenina jakých je v české kotlině bezpočet.

Po roce 1948 byl hrad znárodněn. Dnes je v hradě státní muzeum a o jeho vlastnictví se vedou spory.

.....

Hrad Kokořín na portálu TuristickyAtlas.cz (historie hradu, otevírací doba a vstupné ...)

S dotazy nebo komentářem k tomuto webovému serveru se obracejte na adresu stechovk@centrum.cz.